"Hlásím, že v noci dne 12. března 1941 ve 22"30 hodin jsem startoval na letounu typu Defiant s anglický seržantem střelcem na Patrol-Line s úkolem zabraňovat nepřátelské letecké činnosti.

    Úkol byl individuálního rázu na rozdíl od ostatních letounů letky, které pracovaly společně v jiném prostoru. Pracovní výška 15.000 stop.

    Po 50 min. době letu řídící pozemní stanice dala rozkaz k přistání všem letounům naší letky. Vracel jsem se k letišti Cranage od východu v 15.000 stopách, když jsem před sebou vlevo dole uviděl siluetu 2 motorového letounu, letícího směrem jižním. Pronásledoval jsem okamžitě tento letoun, avšak při sestupu do jeho výšky (asi 14.000 stop) jsem ztratil letoun z dohledu. Pokračoval jsem přesto po dobu 5 minut v původním směru letu sinusoidou. Uviděl jsem opět letoun a identifikoval jsem jej jakožto německý letoun Heinkel 111. Umístil jsem se po jeho levé straně, takže Heinkell 111 byl mezi mnou a Měsícem. Letěl jsem s Heinkelem asi po dobu 2 minut v sevřené formaci (na vzdálenost asi 15 m na úrovni). Byl jsem umístěný v prostoru, kam na mne Heinkel nemohl střílet ani z jedné jeho střeleckých věží. Po 2 minutách osádka Heinkela zpozorovala moji přítomnost a střelec v zadní horní věži vystřelil na nás 2 dávky svítících střel; první dávka daleko za námi, druhá pravděpodobně zasáhla kormidla. Heinkel, když viděl, že nás zřejmě nemůže ohrozit , počal pikovat pod úhlem 30-40 stupňů do výšky asi 5.000 stop. Po tuto dobu bylo pro mne velmi lehké udržeti se s Heinkelem ve skupině, aniž bych přišel do palby jeho kulometů. Po přechodu do horizontálního letu jsem dal střelcovi opětovně rozkaz k zahájení palby, avšak ten na můj rozkaz neodpovídal a střelbu nezahájil. Jelikož jsem připouštěl možnost, že je střelec zraněn a nebo, že nu nefungují kulomety, rozhodl jsem se přerušit boj. Těsně před odpoutáním pilot Heinkelu pravděpodobně letoun vykopl doprava, čímž jsem se dostal do palebného pole zadního horního střelce. tento na nás vypálil třetí dávku. Tato zasáhla naplno moji kabinu a prostor mezi mnou a střelcem. Dostal jsem dva zásahy do prsou a do levého ramene a jeden do hlavy, který však byl zmírněn ocelovými brýlemi. Po tomto jsem ztratil vědomí a spadl jsem do vývrtky. Dle pozdějších výpovědí střelce jsem byl v bezvědomí asi 5 minut. Když jsem opět nabyl vědomí, nalézal jsem se ve výši asi 1.000 stop, načež jsem co nejrychleji stoupal do větší výšky, jelikož jsem byl rozhodnut, že se svým střelcem seskočíme padákem, protože jsem nevěděl do jaké míry mi moje zranění hlavy dovolí řídit letoun. Jelikož mi však střelec neodpovídal ani na radiofonické signály ani na optické signály, předpokládal jsem, že je buď zabit nebo těžce zraněn a rozhodl jsem se tedy pokusit o přistání. Nalétl jsem si kurs k pobřeží (dle kompasu) a asi po 15 minutách letu jsem nalezl červený maják letiště Cranage, po kterém jsem nouzově přistál bez poškození letounu. Po přistání jsem byl předán do lékařského ošetření na letišti Cranage, odkud jsem byl odeslán do nemocnice RAF Wilmslow, kde jsem byl dne 13.3.41 podroben operaci. Můj stav je plně uspokojivý, zranění nezanechává následky. Během 14ti dnů budu asi odeslán do rekreačního střediska pro důstojníky TAF do Torquay, načež budu schopen normální noční služby.

Npor.let. Veselý Vl.

    Poznatek: Můj střelec (mladý a nezkušený) pravděpodobně v rozčilení opakoval kulomety jednou místo dvakrát a na tuto závadu během celého letu nepřišel. Tím se stalo, že jsem nevyužil překvapení, jehož jsme měli stoprocentní výhodu, letíce dvě minuty bezprostředně v blízkosti Heinkela, aniž by to viděl a mohl rozeznati naší přítomnost. Tím se také stalo, že později byl můj letoun zasažen jeho palbou. Se zkušeným střelcem bychom H. sestřelili určitě během 10 vteřin (Vzdálenost boje 15-20 metrů).

Npor.let. Veselý Vlastimil