Slanislav VELICH

Narodil se dne 21.4.1912 v Rohoznici u Hořic v Podkrkonoší. Byl synem kováře, který se přistěhoval do Rohoznice z Doubravy. V prvé světové válce padl jeden z jeho synů za rakousko-uherského mocnáře, druhý jako legionář v Rusku. Třetí syn se přihlásil jako dobrovolník k osvobozování Slovenska a zemřel na následky zranění.

Čtvrtým synem byl Stanislav. Vyučil se strojním zámečníkem u firmy Petr Dobiáš v Hořicích. Za první republiky, brzy po vyučení, byl vyškolen v jednoročním kursu na leteckého mechanika a podle vyjádření p. Jar. Michala z Hořic, byl St. Velich již v prvé polovině 30. let leteckým mechanikem u 4. leteckého, později stíhacího, pluku v Hradci Králové.

Po rozpuštění čs. armády odešel s kamarády z vojny v létě 1939 do Polska, odkud odjel do Francie. Po pádu Francie odjel do Anglie, kde se přihlásil do britského královského letectva a byl přijat jako letecký mechanik RAF. Podle dostupných záznamů byl zařazen do 311. čs. bombardovací perutě jako Fitter I, což byla vysoce zodpovědná funkce technika při zkouškách a opravách letadel.

Po osvobození se vrátil do vlasti a dosáhl hodnosti kapitána letectva. Brzy však poznal, že další pobyt v ČSR nebude bez nesnází možný, proto odešel v roce 1948 ve skupině kamarádů - letců znovu do exilu v Anglii. V roce 1953, v tehdy pro něj bezvýchodné situaci, požádal čs. vyslanectví v Londýně o povolení návratu do vlasti, což mu bylo odmítnuto. Zemřel za dosud nevysvětlených okolností v roce 1953 v Anglii ve svých 41 letech.

Jména jeho tří bratrů jsou vepsána na pomníku obětí prvé světové války nad Rohoznicí při cestě do Bílých Poličan, blízko bývalé kovárny, kde hoši strávili své mládí.

Stanislav není dosud nikde na Hořicku zmiňován. Rodina rohoznického kováře Velicha přinesla největší oběť za osvobození českého národa na Hořicku.

V uznání zásluh v boji za osvobození a v rámci rehabilitace vojáků západního odboje 2. světové války byl rozkazem ministra obrany ČSFR č.0104 čl. 204 dnem 1.6.1991 povýšen do hodnosti

"podplukovníka in memoriam.